日本列島 JAPONSKÉ SOUOSTROVÍ

古事記 KODŽIKI

Úplně na samém počátku světa všude vládl chaos. Tu se počaly od sebe oddělovat Země a Nebe. A na Nebi vznikla vysoká nebeská pláň TAKAMANOHARA. Na této vysoké nebeské pláni se posléze zrodili první tři bohové, AME NO MINAKANUŠI (bůh, který je ve středu Nebeského světa), TAKAMIMUSUBI (bůh zrodu) a KAMMIMUSUBI. Všichni tito bohové žili na vysoké nebeské pláni sami bez družek. Jejich těla byla neviditelná. O něco později se na vysoké nebeské pláni vyrostly dva rákosové výhonky. Z těchto výhonků se zrodili další dva bohové. Prvním byl bůh UMAŠIAŠIKAHIBIKODŽI a druhým byl AME NO KOKOTAČI. I tito dva bohové žili o samotě bez družek a jejich těla byla také neviditelná. Těchto pět bohů zůstalo žít na vysoké nebeské pláni od ostatních dalších bohů odděleně a nazývají se božstvem AMACUKAMI. V té době Země byla ještě neměla stálý tvar a vypadala tak nějak jako olejovitá kaše nebo rosolovitá medúza, která plave v prostoru. V těch časech se i na Zemi zrodilo sedm generací bohů. Nejprve z kašovitě rosolovité Země vyvstal bůh KUNI NO TOKOTAČI a po něm bůh TOJOKUMONO. Také tito dva pozemští bohové žili o samotě a jejich těla byla neviditelná. Později vznikl bůh UHIDŽIMI a jeho žena bohyně SUHIDŽIMI. Na Zemi se potom začala oddělovat od olejovité kaše mořská voda a suchá pevnina, písek se smíchával s bahnem a vznikali močály. Poté se zrodil bůh CUNOGUI a jeho žena bohyně IKUGUI. Některé močály začaly tvrdnout a počaly z nich růst výhonky. V těch dobách se zrodil bůh ÓTO NO DŽI a jeho žena ÓTO NO BE. Později začala tuhnout už celá zemská planina. Na ní se zjevil bůh OMODARU a jeho žena bohyně AJAKAŠIKONE. Pevnina na Zemi byla čím dál tím větší. Vyvstal bůh IZANAGI a jeho žena bohyně INAZAMI. Na vysoké nebeské pláni TAKAMANOHARA tedy žilo božstvo AMACUKAMI, tvořené pěti bohy a na Zemi žilo sedm generací bohů. Nebeští bohové darovali pozemským bohům INAZAGImu a INAZAMI oštěp, který byl vykládaný drahými kameny a dále jim poručili: „Upřeli jsme zraky na Zemi a spatřili jsme, že Země je ještě dost řídká. Dokončete ji tak, aby ji mohli obývat lidé.“ INAZAGI a INAZAMI uposlechli nebeské bohy. Vstoupili na vznášející se nebeský most a začali z něj oštěpem míchat onu řídkou hmotu. Když pak oštěp z této řídké Země vytáhli, začaly z něj stékat slané kapky. Tyto stékající kapky začaly tuhnout a postupně vytvořily ostrov ONOKORODŽIMA. Pak INAZAGI a INAZAMI sestoupili z mostu na tento ostrov a vystavěli v jeho středu veliký sloup. Poblíž tohoto sloupu pak vystavěli krásný palác. Bůh INAZAGI se tehdy zeptal své ženy: „Jaký tvar má Tvé tělo?“ Bohyně INAZAMI mu odpověděla: „Má dobrý tvar, ale na jednom místě mu něco chybí.“ Na to jí INAZAGI řekl: „Mé tělo má také dobrý tvar, ale na jednom místě mu naopak něco přebývá. Měli bychom se tedy spojit a zplodit potomstvo.“ INAZAGI potom vykročil zleva podél sloupu a INAZAMI zprava. Když se pak uprostřed střetli, INAZAMI řekla: „Jsi opravdu správný muž.“ A INAZAGI odpověděl: „A Ty jsi správná žena.“ Pak ale náhle dodal: “Není dobře, když žena mluví první.“ INAZAGI a INAZAMI tímto způsobem zplodili potomka, ale byla to pijavice bez kostí. Dali ji proto na vodu do člunu z rákosu a proud ji odnesl daleko pryč. Pak zplodili ostrov AWADADŽIMA, ale ani ten se jim nepovedl. Též ho nepřijali za své dítě. Byli z toho smutní a tak se obrátili o pomoc k nebeským bohům. Nebeští bohové začali věštit z jelení lopatky a posléze jim odpověděli: „Děti se vám nevydařily proto, že jako první promluvila žena. Vraťte se zpět a zkuste to znovu!“ INAZAGI a INAZAMI se tedy vrátili se na ostrov ONOKORODŽIMA. Opět šli proti sobě kolem sloupu. Tentokrát ale řekl INAZAGI jako první: „Jsi opravdu správná žena.“ Teprve pak mu INAZAMI odpověděla: „A Ty jsi správný muž.“ Potom stejným způsobem pokračovali a zplodili takto celkem osm ostrovů. Tím vytvořili Velkou zemi osmi ostrovů, kterou pojmenovali ÓJAŠIMAGUNI. Když byla božská dvojice hotova s tvořením ostrovů, začala plodit bohy, kteří měli ostrovy osídlit. INAZAMI porodila šest strážných bohů. Dále potom boha moří, boha hor, boha stromů a mnoho dalších. Třicátým pátým byl bůh ohně. Při jeho porodu se však INAZAMI smrtelně popálila a zemřela. Zoufalý INAZAGI pohřbil svou družku na hoře HIBASAN a z jeho slz se přitom zrodila bohyně NAKISAWAME. Poté, co pohřbil INAZAMI, tasil meč a uťal hlavu svému synovi bohovi ohně, který při zrození zavinil INAZAMInu smrt. Z jeho krve se zrodilo osm bohů a dalších osm se jich zrodilo z různých částí jeho těla. INAZAGI se ale se smrtí své milované INAZAMI stále nemohl smířit a vydal se proto za ní do podsvětí do říše JOMOCUKUNI, kam nesmí vstoupit žádný živý tvor. Když bohyně vyšla z brány záhrobního paláce, INAZAGI jí řekl: „Má drahá ženo, naše práce ještě není dokončená. Potřebuji Tvou pomoc. Musíš se vrátit.“ INAZAMI mu odpověděla: „Já jsem již okusila záhrobní potravu a mé tělo je pro Tebe nečisté. Jsem ale velice ráda, že jsi za mnou přišel. Pokusím se poprosit záhrobní bohy, jestli by mne nepustili zpátky na zem. Zatím zde čekej, ale v žádném případě se nepokoušej spatřit mé tělo.“ INAZAGI zůstal venku před vchodem do paláce. Čekání se mu však zdálo příliš dlouhé. Nakonec neodolal, zažehl oheň a vstoupil dovnitř. Tam uviděl mrtvé tělo INAZAMI, v němž se to již hemžilo drobnými červy. Tento pohled jej smrtelně vyděsil, proto se otočil a začal prchat pryč od podsvětního paláce zpátky na zem. INAZAMI se však cítila pokořena, že ji muž spatřil v takovém stavu a začala jej nezáhrobními božstvy pronásledovat. Dostihla ho ale až na samém pomezí podzemní říše mrtvých JOMOCUKUNI u průsmyku JOMOCUHIRASAKA. INAZAGI zatarasil cestu obrovským balvanem a když se pak ocitli se svou ženou proti sobě, každý na jedné straně hranice, INAZAMI řekla: „Protože jsi se takto zachoval, každý den připravím o život tisíc lidí z Tvé země a vezmu si je k sobě.“ INAZAGI jí odpověděl: „Jestli opravdu uděláš něco tak strašného, já se postarám o to, aby u mne každý den mohly ženy porodit tisíc pět set dětí.“ A tak se opravdu stalo. Denně na zemi tisíc lidí umírá a tisíc pět set se jich narodí. INAZAMI se pak stala Velkou bohyní říše mrtvých a přijala jméno JOMOCUÓKAMI. Onen balvan na cestě do podsvětí je dosud na svém místě. Říká se mu ČIGAEŠI NO ÓKAMI (Velké božstvo zahánějící na útěk). INAZAGI si po návratu uvědomil, že se vrátil z nečisté krajiny, a že tedy musí vykonat v řece očistný obřad. Ze šatů, které odložil, se zrodilo dvanáct bohů. A dalších čtrnáct jich přišlo na svět, když se koupal. Tři z nich označil INAZAGI za své vznešené děti. Byla to bohyně AMATERASU, která se zrodila, když si umýval levé oko. Dále to byl bůh CUKUJOMI zrozený z pravého oka. A nakonec to byl bůh SUSANOO zrozený při umývání nosu. Nejdříve oslovil INAZAGI dceru AMATERASU. Dal jí náhrdelník, který měl na krku a řekl jí: „Budeš bohyní slunce a místo mě se staneš vládkyní na Vysoké nebeské pláni.“ Pak dodal: „CUKUJOMI, Ty se staneš vládcem záhrobní říše a Ty SUSANOO, panuj na moři.“ AMATERASU a CUKUJOMI splnili otcovo přání, ale divoký SUSANOO se vlády nad moři ujmout nechtěl. Nakonec odešel za AMATERASU na Vysokou nebeskou pláň a přemluvil ji, aby s ním zplodila řadu dalších bohů. Postupem doby se ale choval stále divočeji a začal v zemi působit obrovské škody. Zničil hráze mezi rýžovišti, výkaly znečistil palác, v němž žila AMATERASU a způsobil smrt nebeské tkadleny. AMATERASU se nakonec rozhněvala a skryla se v hluboké jeskyni, odkud nechtěla vyjít ven. Celý okolní svět se ponořil do hluboké tmy. Bůh IŠIKORITOME po poradě s ostatními bohy vytepal zrcadlo. Všichni společně potom vylákali bohyni AMATERASU, aby se šla podívat na jinou bohyni, která je ještě mocnější, než ona sama. Zvědavá AMATERASU neodolala a při pohledu do zrcadla vyšla ven ze sluje. Ostatní bojové ji pak už snadno zabránili, aby se opět vrátila do svého úkrytu. Spolu s ní vyšlo ven i světlo, které bylo tímto pro božskou říši zachráněno. Bůh SUSANOO byl pak za trest poslán do vyhnanství do Země četných ostrovů v kraji IZUMO. Bylo to zcela pusté a neobydlené místo. Ale jednoho dne tam SUSANOO přece jen objevil plačícího starého muže a jeho ženu. Zjistil, že to jsou potomci pozemských bohů, jimž nestvůrný osmihlavý drak každoročně zabil jednu dceru a nyní si má přijít pro poslední jejich osmou dceru. SUSANOOvi se lstí podařilo draka zabít a v jeho hřbetu nalezl zaseknutý dlouhý ostrý meč. Tělo mrtvého draka v té chvíli zahalila mohutná oblaka a proto byl tento meč nazván AMA NO MURAKANO NO CUGURI (Nebeský meč mohutných oblaků). Později se tento meč stal známý jako KUSANAGI NO CURUGI (Meč , který seká trávu) podle události z bojů legendárního hrdiny JAMATOTAKERUa proti AINům. JAMATOTAKERU se tehdy díky svému meči vysekal z ohně, když kolem něho AINové zapálili vysokou trávu. Dnes je podle tradice tento meč uchováván ve svatyni ACUTA v NAGOJi. SUSANOO tehdy tento bájný meč věnoval své sestře AMATERASU a sám se oženil s onou dívkou z kraje IZUMO, které zachránil život před drakem. Jejich potomci potom vládli v kraji IZUMO. Nejznámější jejich potomkem byl v páté generaci narozený ÓKUNINUŠI, který též vládl v Zemi četných ostrovů. Proslavil se mnoha vynikajícími a hrdinskými činy. Avšak bohyně slunce AMATERASU si přála, aby se vlády v Zemi četných ostrovů ujal její vlastní vnuk HIKOHO NO NINIGI. ÓKUNINUŠI nakonec dobrovolně slíbil bohyni AMATERASU poslušnost a vzdal se vlády nad pozemskými ostrovy. Uchýlil se do svatyně na břehu TAGIŠI v kraji IZUMO, kde je uctíván dodnes. NINIGI dostal od své babičky AMATERASU před odchodem dolů na zemi tři dary. Prvním z nich bylo zrcadlo, kterým ji kdysi bohové vylákali z jeskyně. Když mu jej dávala, řekla mu: „Toto zrcadlo si vezmi jako moji duši a uctívej ho, jako bys uctíval mne samotnou.“ Dále mu darovala onen bájný meč AMA NO MURAKANO NO CUGURI, který SUSANOO nalezl v těle zabitého draka. Posledním darem byla šňůra se zahrnutými korálky MAGATAMA. Zatímco zrcadlo je dodnes uchováváno ve Vnitřní svatyni NAIKŮ v ISE a meč ve svatyni ACUTA v NAGOJi, šňůra s korálky by měla být uložena a uctívána přímo v císařském paláci, kde ji každý nový císař převezme vždy po nástupu na trůn. Do Velké země četných ostrovů sestoupil HIKOHO NO NINIGI v oblasti HJÚGA na dnešním ostrově KJÚŠŮ. Postavil si tam palác na hoře TAKAČIHOSAN a zakrátko se oženil se SAKUJABINE, půvabnou dcerou pozemského boha ÓJAMACUMIho. Ten si však přál, aby si NINIGI vzal za druhou ženu i jeho starší dceru, která byla mimořádně nehezká. NINIGI odmítl a jeho tchán mu proto řekl: „Kdyby sis vzal obě dcery, byl by Tvůj život pevný jako skála, nic by jej nemohlo ohrozit a trval by věčně. Protože sis ale nechal jen mladší a hezčí dceru, bude Tvůj život křehký, jako květ sakury.“ Proto NINIGIho potomci přestali být nesmrtelnými. NINIGIho synové a vnuci úspěšně ovládli velkou část ostrova KJÚŠÚ. Jeho pravnuk DŽIMMU se však rozhodl opustit palác na hoře TAKAČIHOSAN a vydal se dobývat i ostatní části ostrovní říše. Nakonec se usídlil ve středu hlavního ostrova HONŠÚ, v okolí místa NANIWA (dnešní ÓSAKA), kde založil japonské císařství a sám se stal jeho prvním císařem, zakladatelem dodnes vládnoucí dynastie. Stalo se to první den prvního lunárního měsíce roku 660 před naším letopočtem (11.února roku 660 před naším letopočtem). DŽIMMU vládl plných sedmdesát pět let z zemřel ve věku sto dvaceti šesti let.

1. Džimmu 660 - 585 př.n.l.
2. Suizei 581 - 549 př.n.l. éra SUIZEI éra Šťastného zdravého míru
3. Annei 549 - 511 př.n.l. éra ANNEI éra Blahodárné síly
4. Itoku 510 - 477 př.n.l.
5. Kóšó 475 - 393 př.n.l.
6. Kóan 392 - 291 př.n.l.
7. Kórei 290 - 215 př.n.l.
8. Kógen 214 - 158 př.n.l
9. Kaika 158 - 98 př.n.l.
10. Sudžin 97- 30 př.n.l.
11. Suinin 29 př.n.l. - 70 n.l.
12. Keikó 71 - 130
13. Seimu 131 -190
14. Čúai 192 - 200
15. HONDAWAKE 270 – 310 éra ÓNDŽIN
16. Nintoku 313 - 399
17. Ričů 400 - 405
18. Hanzei 406 - 410
19. Ingjó 412 - 453
20. Ankó 453 - 456
21. Júrjaku 456 - 479
22. Seinei 480 - 484
23. Kenzó 485 - 487
24. Ninken 488 - 498
25. OHACUSE NO WAKAZASAKI NO MIKOTO 498 – 506 éra BURECU 武烈時代
26. Keitai 507 - 531
27. Ankan 531 – 535 éra ANKAN
28. Senka 535 – 539 éra SENKA 宜化時代
29. Kimmei 539 - 571
30. BIDACU 敏達 572 – 585 éra BIDACU 敏達時代

31. Jómei 586 - 587
32. Sušun 588 - 592
33. Suiko 593 - 628
34. TAMURA 629 – 641 éra DŽOMEI
35. Kógjoku 642 - 645
36. Kótoku 645 - 654
37. Saimei (Kógjoku) * 655 - 661
38. NAKA NO OE 662 – 672 éra TENDŽI
39. OTOMO 672 éra KÓBUN
40. Temmu 673 - 686
41. Džitó 686 - 697
42. Mommu 697 - 707
43. Gemmei 708 - 714
44. Genšó 715 - 723
45. Šómu 724 - 748
46. Kóken 749 - 758
47. Džunnin 759 - 764
48. Šótoku 765 - 769
49. Kónin 770 - 781
50. Kammu 782 - 806
51. Heidžó 806 - 809
52. KAMIN 810 – 823 éra SAGA
53. Džunna 824 - 833
54. MASARA 834 – 850 éra NIMJÓ 仁明時代
55. Montoku 851 - 858
56. Seiwa 859 - 876
57. SADAAKIRA 877 – 884 éra JÓZEI
58. Kókó 885 - 887
59. Uda 888 - 897
60. Daigo 898 - 930
61. Šudžaku 931 - 946
62. Murakami 947 - 967
63. Reizei 968 - 969
64. Enjú 970 - 984
65. MOROSADA 985 – 986 éra KAZAN
66. Ičidžó 987 - 1011
67. Sandžó 1012 - 1016
68. Goičidžó 1017 - 1036
69. ACUNAGA ACUJOŠI 1037 – 1045 éra GOŠUDŽAKU
70. ČIKAHITO 1046 – 1068 éra GOREIZEI
71. TAKAHITO 1069 – 1072 éra GOSANDŽÓ
72. SADAHITO 1073 – 1086 éra ŠIRAKAWA
73. Horikawa 1087 - 1107
74. Toba 1108 - 1123
75. Sutoku 1124 - 1141
76. Konoe 1142 - 1155
77. Goširakawa 1156 - 1158
78. Nidžó 1159 - 1165
79. Rokudžó 1165 - 1168
80. Takakura 1169 - 1180
81. Antoku 1181 - 1183
82. TAKAHIRA 1184 – 1198 éra GOTOBA
83. TANEHITO 1199 – 1210 éra CUČIMIKADÓ 土御門時代
84. MORINARI 1211 – 1221 éra DŽUNTOKU
85. KANENARI 1221 éra ČUKJÓ
86. JUTAHITO 1222 – 1232 éra GOHORIKAWA
87. MICUHITO 1233 – 1242 éra ŠIDŽÓ
88. KUNUHITO 1243 – 1246 éra GOSAGA
89. Gofukakusa 1247 - 1259
90. Kamejama 1260 - 1274
91. Gouda 1275 - 1287
92. Fušimi 1288 - 1298
93. Gofušimi 1299 - 1301
94. Gonidžó 1302 - 1308
95. TOMIHITO 1308 – 1318 éra GOHANAZONO
96. Godaigo 1319 - 1338
97. Gomurakami 1339 - 1368
98. Čókei 1369 - 1382
99. Gokamejama 1383 - 1392
100. Gokomacu 1392 - 1412
101. Šókó 1413 - 1428
102. Gohanazono 1429 - 1464
103. Gocučimikado 1465 - 1500
104. KACUHITO 1501 – 1526 éra GOKAŠIWABARA
105. TOMOHITO 1527 – 1557 éra GONARA
106. Ógimači 1558 - 1586
107. Gojózei 1587 - 1611
108. Gomizunoo 1612 - 1629
109. Meišó 1630 - 1643
110. Gokómjó 1644 - 1654
111. Gosaiin 1655 - 1662
112. SATOHITO 1663 – 1686 éra REIGEN 霊元時代
113. ASAHITO 1687 – 1709 éra HIGAŠIJAMA 東山時代
114. JASUHITO 1710 – 1735 éra NAKAMIKADO 中御門時代
115. TERUHITO 1736 – 1746 éra SAKURAMAČI 桜町時代
116. TÓHITO 遐仁 1746 – 1762 éra MOMOZONO 桃園時代
117. Gosakuramači 1763 – 1770 éra GOSAKURAMAČI 後桜町時代
118. Gomomozono 1771 – 1779 éra GOMOMOZONO 後桃園時代
119. HIDEHITO英仁 1780 – 1816 éra KÓKAKU 光格時代
120. AYAHITO 恵仁 1817 – 1846 éra NINKÓ
121. OSAHITO 統仁 1847 – 1867 éra KÓMEI
122. MUCUHITO 1868 – 1912 éra MEIDŽI 明治時代
123. YOŠIHITO 1912 – 1926 éra TAIŠÓ 大正時代 Éra velké spravedlnosti
124. HIROHITO 裕仁 1926 – 1989 éra ŠÓWA 昭和天皇時代 Éra zářícího míru
125. AKIHITO 明仁 od 1989 éra HEISEI 平成時代

odkaz zpět